MISE - POUŠTNÍ BOUŘE

POUŠTNÍ ŠTÍT A POUŠTNÍ BOUŘE - OSVOBOZOVACÍ OPERACE, 1990 - 1991, KUVAJT, 200 PŘÍSLUŠNÍKŮ

Rada bezpečnosti schválila v roce 1990 celkem 12 rezolucí odsuzujících agresi Iráku proti Kuvajtu. Ve většině z nich spolu poprvé hlasovalo všech pět stálých členů. Díky tomuto jednoznačnému stanovisku vznikla koalice 28 států, jejichž jednotky se vydaly do ohrožené oblasti v Perském zálivu.

POUŠTNÍ ŠTÍT a POUŠTNÍ BOUŘE

(Desert Shield and Desert Storm) 1990 - 1991

Současně mnoho států světa a představitelů mezinárodních organizací vyvíjelo rozsáhlou diplomatickou aktivitu k mírovému řešení situace. Všechny tyto pokusy, podporované i naší zahraniční politikou, vzhledem k neústupnému postoji tehdejšího nejvyššího představitele Iráku, diktátora Saddáma Husajna, selhaly.

Dne 23. září 1990 vyslovilo tehdejší Federální shromáždění ČSFR souhlas s účastí česko-slovenské protichemické jednotky v řešení krize v Perském zálivu.

Velitelem byl jmenován tehdejší náčelník oddělení mírových sil Správy zahraničních vztahů Ministerstva obrany, plukovník Ing. Ján Való.

Za pouhé dva měsíce byl proveden výběr dobrovolníků a příprava techniky včetně sladění činnosti skupin. Koncem listopadu 1990 hlásil velitel připravenost jednotky k vyslání v počtu 169 osob. Protichemickou jednotku přepravilo do Království Saúdské Arábie v období od 11. do 14. prosince 1990 třináct obřích letounů C-5 Galaxy.

Čs. protichemická jednotka se tak stala součástí koaličních vojsk a byla připravena plnit úkoly v souladu s rezolucemi Rady bezpečnosti OSN. Hlavním cílem vojenské operace pod názvem Pouštní štít bylo vytlačit irácká vojska z Kuvajtu.

Dne 24. prosince 1990 (Štědrý den) zaujala čs. jednotka prostor v severní části Království Saúdské Arábie v poušti poblíž města Hafr El Batin.

V průběhu operace Pouštní štít byla čs. jednotka rozdělena do čtyř částí:

1. část - základní tábor včetně zdravotního střediska

2. část - 1. chemický odřad - protichemická ochrana 4. saúdskoarabské brigády

3. část - 2. chemický odřad - protichemická ochrana 20. saúdskoarabské brigády

4. část - 3. chemický odřad - protichemická ochrana King Khalid Military City.

Irák měl nejpozději 15. ledna 1991 v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 673 opustit okupovaná území Kuvajtu.

Saddám Husajn ale podmínky rezoluce nesplnil a dne 17. ledna 1991, krátce po půlnoci, začala operace Pouštní bouře.

Politické rozhodnutí o tom, že saúdskoarabská vojska vstoupí na území Kuvajtu mezi prvními, bylo klíčové pro další činnost naší jednotky. Byla to právě ona, kdo zabezpečoval jejich protichemickou ochranu včetně speciální zdravotnické péče.

V prvních dnech operace naměřili česko-slovenští chemici při postupu saúdskoarabských vojáků několikrát nízké koncentrace chemických otravných látek.

Dne 5. února 1991 byla jednotka doplněna o 37 osob, převážně výsadkářů. Česko-slovenská protichemická jednotka úzce spolupracovala nejen s vojáky saúdskoarabských obrněných brigád, ale také s příslušníky amerických, britských, francouzských a dalších armád.

V průběhu následné bojové operace pod názvem Pouštní bouře se čs. jednotka přemístila z výchozího prostoru (poblíž města Hafr-El Batin) až k hranicím Kuvajtu. Postupovala s vojsky prvního sledu a překročila hranice Kuvajtu.

Na území Kuvajtu prošla československá jednotka známou Saddámovou linií minových polí a ukončila svou válečnou pouť pouze několik kilometrů jižně od hlavního města Kuvajtu nedaleko od hořících naftových polí.

Velitel kontingentu vyčlenil několik příslušníků jednotky k ochraně našeho velvyslanectví v Kuvajt-City, k očistě jeho okolí od munice a k provedení oprav vedoucích k opětovnému připojení elektřiny a dodávek vody. Velvyslanectví tak mělo možnost obnovit svoji činnost mezi prvními zastupitelskými úřady v Kuvajtu.

V době svého nasazení ztratila protichemická jednotka jednoho muže - čet. Petra Šimonku, který byl in memoriam povýšen do hodnosti podporučíka a měla celkem čtyři raněné.

Československá protichemická jednotka splnila všechny válečné úkoly v operacích Pouštní štít i Pouštní bouře. Byla oceněna medailemi a vyznamenáními za podíl na osvobození Kuvajtu.

Plukovník Ján Való obdržel královské vyznamenání "Král Abdul Asis 3. stupně" jako významné ocenění činnosti celé jednotky.

Veškeré náklady související s pobytem čs. protichemické jednotky v Zálivu hradilo Království Saudské Arábie, které odkoupilo rovněž výstroj, výzbroj a techniku.

Československé armádě navíc zůstalo cca 1,5 milionů US$, které použila na částečné financování misí OSN.

Naše účast v Perském zálivu

Základní fakta o čs. samostatné protichemické jednotce (Čs. spchj) v Saúdské Arábii:

Složení jednotky:

Velitelství a štáb

3x protichemický odřad - zdravotnický odřad, rota týlového a technického zabezpečení, strážní rota, spojovací četa, skupina učitelů protichemického zabezpečení a chemického materiálu technického zabezpečení

Z celkového počtu osob účastnících se operací Pouštní štít a Pouštní bouře představovali vojáci z povolání 56 %, zbytek tvořili vojáci základní služby, kteří se v okamžiku nasazení stali vojáky v další službě.

Některé druhy používané techniky:

Naše protichemická jednotka byla vybavena v mnoha směrech výrobky srovnatelnými se světovou špičkou.

Vojáci měli k dispozici:

ochranné masky OM-M a protichemické pláštěnky JP-75 a novinku té doby – filtrační ochranný převlek FOP-85. (Hlavní důraz byl položen na dokonalou ochranu především vlastních osob v případě, že by v oblasti působení byly skutečně použity chemické zbraně.Všechny dosud používané prostředky byly izolační, což znamená, že tělo v nich bylo hermeticky uzavřeno. To samozřejmě bránilo přístupu otravných látek, ale na druhé straně docházelo k enormnímu pocení a přehřívání organismu. Právě tyto nedostatky do značné míry odstranilo zavedení ochranných filtračních oděvů.

Dalším používaným oděvem byl OPCH-90, který představuje možnost v případě nutnosti použití až do 24 hodin a to i v letních podmínkách. Nucený přívod filtrovaného vzduchu, vháněného zvláštní filtrační jednotkou, nesenou na zádech celého oděvu, znamenal v podmínkách působení naší jednotky z hlediska podnebí důležitý prvek. Nový typ ochranné masky navíc umožňuje i přijímání tekutin v prostoru zamoření.

Pro úkoly chemického a radiačního průzkumu byla jednotka vybavena průzkumnými zařízeními na terénních automobilech zn. UAZ – později i obrněným transportérem, který navíc zajišťoval aktivní bezpečnost protipěchotním zbraním. Aparatura se skládala z automatického signalizátoru otravných látek GSP-11, radiometrického přístroje pro měření úrovně radiace AS-57 a chemického průkazníku CHP-71 pro určování druhu otravných látek. Pro odmořování terénu, staveb, techniky apod. byl k dispozici odmořovací automobil ARS-12M na podvozku Praga V3S.

K provádění radiačního průzkumu a kontroly radioaktivního zamoření byly k dispozici moderní digitální dozimetrické přístroje DP-86. Rychlou analýzu chemických látek umožňovala, vedle velké pojízdné a dobře vybavené laboratoře AL-1, rovněž přenosná chemická laboratoř PCHL-90. Také v tomto případě se jednalo o nejnovější vývojový typ. K dispozici měli naši chemici také prototypy velmi jednoduchého a přitom účinného prostředku pro rychlou detekci nejnebezpečnějších otravných látek organofosfátového typu s pracovním označením DETEHIT. Přepravu nákladů zajišťovala nákladní vozidla Tatra T-815, která byla rovněž ve výzbroji armády Království Saúdské Arábie a USA.

Zdravotnický odřad byl vybaven následující polní zdravotnickou technikou: Polní převazovnou POP na podvozku Praga V3S, 2x vozidly zn. UAZ, 4x malou koupací soupravou MKS, přenosnou zdravotnickou technikou a dalším zdravotnickým materiálem.

Stručná historie vzniku a působení Speciální protichemické jednotky

23. 9. 1990 - Na základě prohlášení prezidenta ČSFR k situaci v oblasti Perského zálivu a doporučení ministra obrany byl připraven návrh na vyslání speciální protichemické jednotky pro oblast Perského zálivu k nasazení v rámci mnohonárodních sil. Návrh na vyslání čs. SPCHJ, vytvořené z řad dobrovolníků, byl předložen tehdejšímu Federálnímu shromáždění ČSFR, které s vysláním jednotky vyslovilo souhlas.

10. 10. 1990 - Zahájení stmelovacího výcviku ve Slaném, soustředění vyčleněné techniky a materiálu. Jednotka přešla do přímé podřízenosti náčelníka správy zahraničních vztahů Generálního štábu.

3. - 7. 11. 1990 - Jednání v Království Saúdské Arábie (KSA) o podmínkách pobytu Č-s. vojenských specialistů na území tohoto státu, příprava Dohody a Ujednání.

19. 11. 1990 - Podpis Dohody ministrem obrany ČSFR za vládu ČSFR.

21. - 23. 11. 1990 - Jednání v Království Saúdské Arábie a podpis Dohody princem Chálidem za vládu KSA a Ujednání mezi MO ČSFR a MO KSA podepsané generálem Jiřím Jindrou a princem Chálidem.

11. - 14. 12. 1990 - Zahájen přesun jednotky do Saúdské Arábie. Přeprava zajištěna letouny amerického vojenského letectva C-5 GALAXY. První den se uskutečnily 3 lety, další den 3, třetí den 4 a poslední den 3 lety. Poslední letoun opustil letiště v Praze 14. 12. ve 22 hodin 15 minut. Kompletní protichemická jednotka byla 15.12.1990 v odpoledních hodinách na místě určení. Zde si její příslušníci zvykají na podmínky odlišného podnebního pásma. Budují tábor, včetně strážního (ženijního) zabezpečení.

1. 1. 1991 - Čs. protichemická jednotka je v Saúdské Arábii nasazena pro zajištění úkolů a v souladu s dohodou podepsanou vládami ČSFR a KSA: 2 protichemické odřady jsou dislokovány v týlu dvou Saúdskoarabských brigád ve vzdálenosti cca 35-45 km od iráckých a kuvajtských hranic. 1. odřad a zdravotnický odřad mají sídlo u města krále Chalída v hlubokém týlu. (Svým působením naplňuje jednotka humanitární charakter, se kterým byla do oblasti vyslána. Jednotka nemění svůj účel podle toho, kde je nasazena. Ze své vojenské povahy se nemůže účastnit bojů. Velitel jednotky je přímo podřízen čs. představitelům, ale ve strategickém smyslu musí být její činnost koordinována se Spojeneckým velením.) Čs. rozhlas připravuje speciální vysílání – výměna informací je vzájemná.

Jednotka plní v místě svého rozmístění tyto úkoly:

provádět pro saúdsko-arabské síly chemický a radiační průzkum

v případě nepřátelského použití chemických zbraní podporovat saúdsko-arabské síly při likvidaci jejich následků v rozsahu, který je stanoven kapacitními možnostmi jednotky

varovat saudsko-arabské obyvatelstvo před chemickým a radiačním nebezpečím a školit saudsko-arabský personál v oblasti protichemické ochrany včetně poskytnutí technické pomoci

12. - 15. 1. 1991 - Doplnění jednotky chemickým, zdravotnickým, technickým a týlovým materiálem.

15. 1. 1991 - Vypršení ultimata OSN Iráku, očekávání konfliktu mezi Irákem a mezinárodní koalicí. Čs. jednotka je připravena na plnění úkolů.

16. 1. 1991 - FS ČSFR vyslovilo souhlas s Dohodou mezi vládou ČSFR a KSA o činnosti a podmínkách pobytu čs. vojenských specialistů na území KSA.

18. 1. 1991 - Přišel o život četař Petr Šimonka při nešťastné manipulaci se zbraní v době vyhlášení poplachu.

5. - 10. 2. 1991 - Jednotka doplněna o 37 dalších vojáků, potřebnou výstroj, výzbroj, potraviny a zdravotní materiál. Zpět do ČSFR se z osobních důvodů vrátilo 7 příslušníků.

27. 2. 1991 - Saúdsko-arabský letoun C-130 HERCULES dopravil pro jednotku novou vojenskou techniku z ČSFR. Jednalo se o obrněný transportér pro chemický průzkum, spojovací a další materiál. Dva protichemické oddíly přidělené k brigádám Saúdsko-arabské armády překročily hranice Kuvajtu (Postupovaly s 20. tankovou brigádou, v jejich týlu ve směru Rukví, Chauní, Džahru a Kuvajt City. Zneškodňují chemickou munici v bývalých kasárnách kuvajtské armády).

28. 2. 1991 - Po 1 014 hodinách od vypuknutí válečného konfliktu je v 03.00 hodiny SEČ vyhlášen klid zbraní.

1. 3. 1991 - V souvislosti s ukončením války dochází ke změnám v rozmístění některých částí čs. jednotky v regionu: Štáb a velení Čs. samostatné protichemické jednotky zůstává na základně u města krále Chálida, kde jsou rovněž dislokovány části dalších jednotek a štáby vojsk spojenecké koalice, především USA, Francie, Velké Británie, Egypta, Sýrie. Část čs. jednotky se přemisťuje severním směrem ke kuvajtské hranici od Hafar-Al-Batinu. Základní tábor je 40 km jihovýchodně od Kuvajt City. 2 odřady zůstávají u brigád Saúdsko-arabské armády a nacházejí se zhruba 30-40 km jihovýchodně od hranic Kuvajtu.

7. 3. 1991 - Velitel Čs. protichemické jednotky nařizuje od tohoto data střežení objektů čs. velvyslanectví v Kuvajt City. Počasí na severovýchodě negativně ovlivňuje hustý kouř z hořících naftových polí v Kuvajtu. Často je nutné i ve dne používat umělé osvětlení.

21. 3. 1991 - Na základě ujednání ke smlouvě dochází k inventarizaci materiálu, který bude předán saúdskoarabské armádě. (Odsun jednotky se předpokládá po uzavření mírových smluv a pokud spojenecké velení nebude uvažovat o obnovení vojenských operací.) Podle upřesnění zanechá čs. jednotka na místě celkem 70 vozidel, včetně detekční techniky a odmořovacích souprav. Dále lehká terénní vozidla vybavená pro chemický průzkum, speciální techniku pro odmořování osob, zařízení a terénu, ale i nákladní vozidla zn. Tatra a pojízdnou lékařskou ošetřovnu a obrněný transportér pro chemický průzkum.

26. 3. 1991 - Jsou nařízena zvýšená bezpečnostní opatření, protože se vojáci pohybují v místech rozsáhlých minových polí.

28. 3. 1991 - Zahájeny přípravy na stahování jednotky a návrat do vlasti.

6. 4. 1991 - V odpoledních hodinách byli v prostoru základního tábora v Kuvajtu, asi 45 km od Kuvajt City lehce zraněni dva příslušníci jednotky výbuchem neznámé trhaviny.

19. 4. 1991 - Z vážných rodinných důvodů se do vlasti vrátili dva příslušníci jednotky.

22. 4. 1991 - Rozhodnuto o návratu větší části jednotky do ČSFR s tím, že v KSA zůstane část příslušníků zabezpečujících školení specialistů saúdskoarabských ozbrojených sil.

24. 4. 1991 - Velitel Čs. spchj zahájil stahování jednotlivých částí z Kuvajtu zpět do Saúdské Arábie.

6. 5. 1991 - Návrat prvních šedesáti příslušníků jednotky do ČSFR.

Do konce měsíce května roku 1991 se po splnění úkolů vrátili všichni vojáci Československé protichemické jednotky do vlasti.

ZDROJ: WEB AČR